PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Petra Tägtgrena som mal vždy za sympatického workoholika a jednu z vedúcich osobností metalovej scény, vďaka jeho domovským HYPOCRISY, projektu PAIN, či zvukárskej a producentskej práci. Všetka česť, minulosť. Od istého času však Tägtgrenove výtvory pripomínajú verklík, vyvolávajú rezervovanosť a postupne nahlodávajú jeho post kľúčovej metalovej persóny. Aktuálny album „Virus“ napĺňa a prehlbuje všetky predsudky, ktoré si len človek dokáže vytvoriť podľa Tägtgrenovej poslednej tvorby.
Po povinnom dramaturgickom death metale na úvod (vcelku nadupaná „Warpath“ a typicky švédska „Scrutinized“) sa na vás vysype doslova cukrová vata. Esenciou Tägtgrenových songov začínajú byť čoraz viac patetické „halekačky“, zaobalené do atraktívneho servítku metalového soundu, s patrične hlúpymi textami - už len predávať na špajli v najbližšom lunaparku. V HYPOCRISY nezostalo nič nápadité, „Fearless“ znie ako cover švédskeho tuc-tuc zúfalca E-TYPE, prerobený do tvrďáckych aranží, „Craving For Another Killing“ je opäť pritvrdenie, hoci nápadovo opäť podozrivo známe. Ako na prízraky tu narážame na najsilnejšie momenty kariéry týchto „one man“ Švédov - namiesto vychutnávania kvality sa vám však pravdepodobne skôr zacnie za albumom „Abducted“. Frázovanie vokálov nebolo nikdy Petrovou silnou stránkou, svojim spôsobom to k HYPOCRISY patrilo a nijako to nerušilo, no riekankovosť „Vírusu“ dosahuje závratných výšin. Na záver death metalový slaďák „Living To Die“, na tento typ skladby majú, ak sa nemýlim, patent práve HYPOCRISY. Kedysi to malo svoje čaro, model 2005 je však opäť len vláčne frázovanie a vypratý evergreenoidný motív.
„Virus“ je verklík, tupota, bombastická samoúčelnosť. Všetko, čo neznášam na súčasnom metale. Porovnajte si album s novinkou ARCH ENEMY. V oboch prípadoch ide o omieľanie vlastného štýlu, čo do opodstatnenosti a sviežosti však Amottovci nakopú Tägtgrenovcom prdel na celej čiare. Letí, letí, všetko letí, čo má krídla... HYPOCRISY by boli najradšej všetko, čo letí. Či sa im to podarilo? Dúfam, že nie. Z tohto albumu príliš počuť, ako sa chce páčiť. Dôraz na nápady takmer žiaden, produkcia a aranže bombastické. Ako sádrový trpaslík z Ikey, ktorý sa vám tlačí do záhradky.
„Virus“ je verklík, tupota, bombastická samoúčelnosť. Všetko, čo neznášam na súčasnom metale. Z tohto albumu príliš počuť, ako sa chce páčiť. Dôraz na nápady takmer žiaden, produkcia a aranže bombastické.
3 / 10
Peter Tägtgren
- vokály, gitara
Mikael Hedlund
- basa
Horgh
- bicie
Andreas Holma
- gitara
1. Intro
2. Warpath
3. Scrutinized
4. Fearless
5. Craving For Another Killing
6. Let The Knife Do The Talking
7. A Thousand Lies
8. Incised Before I've Ceased
9. Blooddrenched
10. Compulsive Psychosis
11. Living To Die
A Taste Of Extreme Divinity (2009)
Don't Judge Me (single) (2008)
Virus (2005)
Virus (EP) (2005)
The Arrival (2004)
Catch-22 (2002)
10 Years Of Chaos And Confusion (compilation) (2001)
Live & Clips (DVD) (2001)
Into The Abyss (2000)
Hypocrisy (1999)
Hypocrisy Destroys Wacken (live) (1999)
The Final Chapter (1997)
Abducted (1996)
Carved Up (single) (1996)
Maximum Abduction (EP) (1996)
HYPOCRISY / MESHUGGAH (split) (1996)
The Fourth Dimension (1994)
Inferior Devoties (EP) (1994)
Osculum Obscenum (1993)
Pleasure Of Molestation (EP) (1993)
Penetralia (1992)
Rest In Pain (re-recorded demo) (1992)
Rest In Pain (demo) (1991)
Ale no tak hoši, že jste vy čekali zázraky a věci nevídané neslýchané? Já čekal „pouze“ standardní album HYPOCRISY a rozhodně nejsem zklamán, ba co víc, jsem pozitivně překvapen. Tägtgrenovci po méně vydařeném pokusu „The Arrival“ (2004) dokonale zmobilizovali své síly a výsledkem je nejvíce povedené album od vydání famózní nahrávky „Hypocrisy“ (1999). Na rozdíl od mých kolegů mě „Virus“ dokázal spolehlivě infikovat, dávám vlastní krk za to, že u dlouholetých stoupenců svojského hypocrisího atmo/death metalu tomu nebude jinak.
Ač nerad, musím se přidat ke kritice. Překvapení nad tím, že už jsou noví HYPOCRISY, vystřídalo rozčarování z obsahu. On je tam sem tam dobrej nápad, je to dobře zahraný, ale má to jednu katastrofální vadu. Šíleně, ale opravdu šíleně mě to nebaví. A to mám některé z předchozích alb dost rád. Nejen ty ze staré školy před rozpadem. Prostě mi to nějak nesedlo.
Neostáva mi nič iné ako súhlasiť s V-durom. Slabučký album. Ale nie je to pre mňa sklamanie. Bol by som prekvapený, ak by tento album stál za niečo viac. Chvíľami death, chvíľami black, chvíľami thrash, chvíľami tam počuť PAIN... Pre popularitu všetko? No škoda, pretože takto si kopú vlastný hrob.
-bez slovního hodnocení-
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.